Srpen 2007

Dd

17. srpna 2007 v 17:18 | určo Vaše Tapuška♥(Lili) |  Co se děje z designem tohoto blogu?
Další nový design...

Klikni na "celý článek"
komentuj:o)


ZS

17. srpna 2007 v 16:53 | určo Vaše Tapuška♥(Lili) |  Totálně ulítlý časopisi
Ahoj prťata...
Mám pro vás další mojí vymyšlenou povídku..
"Zkouška Síly" (ZS)

☻↓↓↓☻

1.kapitola

V bílých komnatách se probudila hubená a krásná dívka. Její hezký vzhled působil velice smutným dojem. Ne proto, že by nebyla krásná - naopak, ale něco se stalo. A ona to chce změnit.
"Tak už jste se probudila? No už bylo na čase, Váš otec už čeká." To služebná vyrušila její chmurné přemýšlení. Ona zmiňovaná krásná dívka vstala a založila ruce na svou hruď. Ještě než promluvila zadívala se na svůj vzhled do velkého, krásného zrcadla. Jemné kudrnaté vlasy, které jí v krátkých lokýnkách spadaly na ramena, pyšnily se tím, že nesly krásnou rudo - červenou barvu, oči červené jako růže, bíla pleť.. A pak promluvila. "Nikam nepůjdu. Jsem unavená a není mi dobře."
"To je ovšem mrzuté, ale král řekl, že máte přijít za každou chvíli." Až potom si Milada - služebná všimla hněvivého výrazu v dívčině tváři. Byla drzá.
"Tak mrzuté, ano? Buď ráda, že jsi v nebi a ne v lidském světě nebo v pekle, tam by tě takhle nehýčkali! A teď už jdi a přemýšlej nad sebou. Express do pekla funguje pořád. Jezdí kažou hodinu, někde je tam i jízdní řád, tak si dej pozor, děvenko!" Poté se dívka zasmála, a vyšla do prosvětlených chodeb. Chodila po mracích - tedy podlaha byla z mraků. Ta dívka byla v Nebi! V Ráji! Nebeská princezna. Byla oděna do bílých šatů, ne svatebních ani svátečních, nýbrž prostých a lidských, ale krásných.
***
"No to je dost, kde seš tak dlouho už mám hlad, ty děvko." Krásný muž, podobný princezně, její bratr. Jeho sestra proti němu nic nezmohla, byl to miláček rodičů a lidí. Mohl si dělat co chtěl. "Ale no tak, Eëffle. Trochu se kroť, ikdyž je pravda, že si to zasloužíš, Ofie."
"Jo jasně! Navážejte se do mě! Mě to přece newadí!" Odsekla dost děsivě ona dívka tedy Ofie. "A navíc ty parchante," otočila se na Eëffla "nažrat se můžeš i bezemě!"
"To tedy nemůže! Budeme jíst společně, protože já a maminka vám chceme něco říct,"
odmlčel se "Bože…" Král Eëfflovu poznámku ignoroval. "a nevyjadřujte se tak hrubě, nehodí se to!" Všichni zasedli ke stolu tedy Ofie se dost přemáhala, ale pak se znechuceným výrazem pohlédla na jídlo, které jim přinesli. A pak zděšeně vykřikla tak, že královně zaskočilo a její bratr se málem udusil: "Cože??? Fůůůj! Nesnáším kezëty! Tys to udělal schálně, že jo ty hajzle! Že si jim to řek!" Křičela rozuřená Ofie na Eëffla. "Jo! Udělal, a dost se mi to líbí!" Poté se hrozně rozesmál. Ofie jen zoufale zakňučela. "Mami.."
"Ale Eëffle, proč si to udělal?" Zeptala se něžně matka svého syna. "Ježiš jdi se vycpat, mami! Kdo v týhle blbý rodině mě má vůbec rád? Proč jen Eëffl a Eëffl? Ty se ho bojíš mami? Tati! T AK PROČ JSTE SI MĚ POŘIZOVALI?" Se slzami na krajíčku utekla Ofie do kuchyně, kde si vzala beslt, tedy výraz pro chleba v Nebeským měste Steil.
"Co se to s ní děje?" Ptá se Eëffl své matky. " Já newím drahoušku, ale rozhodli jsme se s tatínkem, no to vám řeknu až budete po hromadě i Quisijí." Abyste věděli: Eëffl byl nejstarší potomek a je mu 17 let. Poté byla Ofie té je 16 let. A nakonec tu je Qusije a ta nosí titul posledního narozeného potomka tedy aspoň dosud. Je jí 14 let. Jména se vyslovují: Eëffl - Efl. Ofie - Ofije, Ofí. Quisije - Kvizije. A teď zpět k příběhu. "Prosím tě Eëffle běž k Ofii a vzbuď i Quisiji, pokud již není vzhůru.
***
Klep, klep, klep. "Kdo je to?" Křičí Ofie. "Dělej, vobleč se, a dělej." Ofie dost zuří svého bratra opravdu nesnáší, ale co zmůže je starší a navíc jak si už uvědomila má s sebou bratrance Fada. Hodně nebezpečnej. Ofie si na sebe navlékla červené dlouhé, krásné šaty. A vyšla na chodbu. Naproti stál Eëffl s Fadem oba opřený zády ke zdi. "Toto trvalo, krávo." Ofie se kousla do rtu, aby spolka jedovatou poznámku, ještěže jdou ke Quisiji, jinak by to nepřežila, protože Eëffl terorizuje Quisuji ještě víc, protože je nejmaldší. Když Ofie nic neřekla Fad se potichu uchecht. Vrhla na něj jedovatej pohled a opět spolkla poznámku. "Jak vidím, docela se vybarvili do nádhery, ještěže máš nad nimi kontrolu." Řekl Fad.
"Co chceš, hajzle?" To řekla Quisije, když otevřela dveře a zjistila, že na ní čumí její bratranec a ještě horší, její bratr. Nenáviděnej… nenáviděnej… nenávidějen…
Od té doby co jí málem ve čtyřech zabil ho nesnáší i proto jak jí ubližuje, ale proto, že taky terorizuje její milovanou sestru. Ale hned jak to dořekla jí přiletěla facka tak velká, že odletěla na protější stranu od Eëffla - to se dalo čekat - . To už se Ofie neovládla a dala mu pěstí - od malička se učila bojové umění - tak obrovsky, že mu hned vzápětí vytryskl proud krve na triko. "Ještě jednou tohle uděláš, tak bude větší, a teď hlavně nezapomeň běžet povědět to tatínkovi a mamince." Prohlásila s klidem Ofie. Pomohla na nohy Quisuji a dodala: " My tam pak přijdem, papa." Poté došla ke dveřím Quisijina pokoje a když byla uvnitř práskla s nima tak silně, že odletěla tříska. Fad a Eëffl jen ohromeně zírali. "No tady bude ještě horko." Promluvil Fad. Na to se Eëffl zasmál, utřel si stále krvácející nos a plný hněvu proti oboum sestrám se vidal za svým bratrancem.
***
"Achjo, co mám dělat?" Ptá se právě Quisije, která už je oblečená do žlutým tenkých šatů, obě sestry teď kráčejí bosy po studené podlaze. Nevědí co je čeká, bojí se, ale společně se to snaží překonat. "Já newím, ale já se taky bojím, Qui. Nemysli si." Poté obě zmlky neboť se nacházeli před velkými stříbrnými lesklými dveřmi. Do jídelny, Ofie sebevědomě zatáhla za kliku a otevřela. U stolu seděla celá rodina. Nic neříkali… Ofii se hodně ulevilo a Quisiji ještě více. "Tak se posaďte." Vybídl je otec, když stály a čekaly na svolení posadit se. Obě se posadily a pozorovaly matku, otce, bratra i bratrance. "Takže," začal otec. "jelikož jste již dostatečně velcí, rozhodli jsme se, že vás pošlem na vyučení do jiných krajů, káždého jinam. A začneme teď hned." Quisije se vyděsila, je ještě moc mladá! A nemá ani zbaleno! "Ale otče! Já nemám ani zbaleno!" Její otec se usmál a řekl: "Milá Quisije, tam kam tě posílám se o tebe postarají moc dobře. Určitě tě nenechají nahou." Poté se ledově zasmál až Quisiji zamrazilo. Nikam nechtěla!

Komentujte, kritizujete.. atd. atd.